Written by
Strojírenství začalo svou vývojovou epochu přibližně v polovině devatenáctého století, což je doba, do které se datuje počátek průmyslové revoluce. V této době přicházeli někteří lidé na šikovné objevy a vynálezy, související s metalurgií kovů, zejména s výrobou oceli ze surového železa, a jakmile železárny byly schopné dodávat do výroby dostatek ocelových polotovarů, strojírenství mohlo rozvíjet své technologické postupy a začaly vznikat do té doby neznámé dopravní prostředky, textilní stroje, dřevozpracující mechanismy, výrobní provozy pro domácí spotřebiče, hračky, sportovní potřeby a později i elektroniku.
Strojírenská výroba se již v této době opírala o některé nástroje, bez nichž by nebylo možno uskutečnit žádný pohyb strojů a zařízení – například o přesné nástroje pro výrobu otvorů, které slouží pro kontakt s dalšími komponenty, zajišťujícími pohyb. Kupříkladu takový automobilový motor, ten se bez těchto nástrojů vůbec neobejde. Těmi nástroji jsou výhrubníky a výstružníky, bez nichž by nebylo možno zhotovit velmi přesný otvor, co se týče tolerance rozměrů, jakosti povrchu a také kruhovitosti.
Zhotovení přesných otvorů probíhá tak, že se nejprve předvrtá otvor vrtákem, a teprve do předvrtaného otvoru se vpustí výhrubník a po něm i výstružník stavitelný. Zatímco vrtáky jsou pouze dvoubřité nástroje, výhrubníky i výstružníky mají větší počet zubů a zuby jsou také odlišně konstruované, na rozdíl od vrtáků s kroucenou šroubovicí.
Bez výhrubníků a výstružníků není možné, aby byla v provozu jakákoli strojírenská firma, a tyto nástroje jsou také považovány za základ výroby, ať už se věnujete jakékoli činnosti. Využívají se pro sériovou i kusovou výrobu, vždy záleží na technologovi, jak upraví výrobní cyklus, a jak se výroba rozloží i mezi provozní partnery v jiných strojírenských společnostech.