Sport a já

Na základní škole jsem vůbec neměla ráda tělocvik, vůbec mě nelákaly žádné sportovní aktivity a moji maminku to moc mrzelo, dokonce i mého otce. I když moji rodiče spolu nežili, tak jsem měla ráda oba dva, i oni mě měli rádi. Také mě těšilo, že moji rodiče spolu vychází a že jsou jako kamarádi. Tohle je snad sen každého dítěte, když se jeho rodiče rozvádí a jsou přátelé. Také bych vám chtěla popsat a říct, proč rodiče mrzelo, že mě nebavil tělocvik, protože můj otec na základní a střední škole závodně dělal atletiku. Moje maminka úplně to samé. A tady potom z toho vyplývá fakt, že rodiče se právě seznámili na jednom atletickém závodě.

Také byl docela paradox, že maminka vyhrála první místo v kategorii ženy a otec také vyhrál první místo v kategorii muži. Bylo to takové opravdu hodně zajímavé a myslím si, že je to skvělé. Rodiče si proto mysleli, že když jsou oba dva sportovci a oba dva byli velice perfektní a vynikali v atletice, že i jejich dítě, jako já v tom také bude vnikat, že já vlastně budu pokračovat. Jenomže ne mě to absolutně nebavilo. Raději jsem jezdila na kole, ale to bylo tak všechno. A později, když jsem si našla na vysoké škole nejlepší kamarádku, tak ona milovala kolečkové brusle. Řekla jsem si, že tohle také vlastně můžu vyzkoušet.

A víte co? Opravdu hodně mě to chytlo. Samozřejmě, že na svém drahém kole jsem stále jezdila, protože cyklistika je opravdu můj oblíbený sport. Nikdy jsem to nedělala závodně a ani jsem neměla touhu to dělat závodně, ale mohu se pochlubit, že vždycky mě to bavilo a že jsem v tomhle opravdu perfektní. Také mohu s klidem říct, že jsem v cyklistice opravdu hodně vynikala, ale neměla jsem touhu sportovat anebo závodit. Rodiče mi tohle stále vyčítali. Třeba kdybych se snažila a přihlásila bych se do nějakého kroužku cyklistiky anebo do nějakého týmu, že bych mohla být úplně někde jinde, než jsem dnes.