Written by
Žiji v dnešní době a tady u nás. A proto je můj život přizpůsobený podmínkám, které u nás panují. Nijak nevybočuji a počínám si stejně jako kdokoliv jiný z našich řad. A to samozřejmě znamená i tu skutečnost, že vydělávám, vlastním a utrácím peníze. Děláme to tak všichni a jediné, v čem se možná liším od většiny ostatních, je to, že jsem na tom finančně odlišně.
Jak zkrátka všichni víme, má u nás každý člověk individuální finanční možnosti. Někdo je na tom lépe, někdo hůř. A podle toho také každý z nás utrácí a žije. Mně osobně v tomto ohledu osud poměrně přál a přeje. Nežiji si nad poměry, ale také obvykle nezažívám situace, kdy bych něco chtěl mít, ale nemohl bych si to dovolit. A tak si vystačím s tím, co mám. Nemám potřebu se stůj co stůj hnát za dalšími penězi, abych dosáhl toho, čeho dosáhnout chci.
Ale ne každý má to štěstí, že je na tom aspoň trochu podobně jako já. A tak jsou mezi námi i lidé, kteří se nemají třeba ani trochu dobře. Možná i každou chvíli postrádají peníze, jimiž by potřebovali zaplatit to či ono, možná mají málo a možná jsou dokonce i zadlužení. A tak si zoufají a hledají způsoby, jak obstát. A kde tito lidé v tísni shánějí peníze, aby nějak vyžili do doby, než jim přijde dejme tomu další výplata? Někdy si je i půjčují. Pokud znají někoho, kdo by jim půjčil.
A když jsou na tom špatně, obstojí obvykle jedině s pomocí nebankovní americké hypotéky. Protože zrovna tu si dokážou zajistit nejen lidé, kteří jsou na tom finančně slušně, ale i ti, kdo se nemohou chlubit dost velkými příjmy a registry dlužníků. Když jsou na tom lidé zle, dělají prostě nejlépe, když se ucházejí o nebankovní hypotéku. Protože u té dají do zástavy nemovitost a mají své jisté. Dostanou solidní půjčku a mohou žít, i když nejde o jejich vlastní peníze. A mají se díky tomu slušně. Třeba jako já.