Koberec – koberce mohou být ve formě běhounů, kusových výrobků, v metráži, zkrátka v mnoha podobách. Jsou cenově dostupné a v domácnostech stále mají své platné místo. Jestliže byste ovšem chtěli svůj byt vybavit ručně tkaným výrobkem, počítejte s vyšší cenou, která může přesáhnout váš rodinný rozpočet. Kdybyste si pořídili nejdražší koberec na světě, byl by to sběratelský kousek z Íránu, který byl utkán v 17. století. Před pár lety se objevil na sběratelské burze a majitel jej vydražil za „pouhých“ pět a půl milionu amerických dolarů.
Křeslo – sběratelů starožitností je v Česku pěkná řádka. K pěkným kouskům patří i nábytek, i když by si je většina lidí domů nejspíš nepořídila. Sbírat nábytek je však vášeň a lidé za něj utratí spoustu prostředků, například za nejdražší tzv. dračí křeslo vyrobené v Irsku na počátku dvacátého století zaplatil současný majitel na aukci v Paříži přibližně 500 milionů korun (českých).
Můj dům – můj hrad – sběratelé jsou ochotni investovat své úspory i do kdejakého „nesmyslu“, o tom se jistě nebudeme přít. Sbírání známek a etiket od zápalkových krabiček nebo odznaků je považováno za běžný jev, ovšem zakoupit dům v Holandsku, jehož šířka je pouhý jeden metr, může skutečně jen opravdový milovník kuriozit. Původní majitel jej nechal vystavět s jasným záměrem, neboť se v této zemi tehdy platila daň nikoli z obytné plochy, ale ze šíře objektu. Zkuste si však představit, jak byste se asi v takovém příbytku cítili.
Cedule – nápisy všeho druhu na všech možných materiálech lákají sběratele snad největší měrou. Atraktivita nápisů je z těchto výrobků zřejmá na první pohled, lákavé jsou jejich rozměry, písmo, materiál, barva, tvar a mnohdy i jejich historie. Některé nadšence láká např. krást cedule s názvy ulic, tabulky na staveništích atd. Mnohé z nich pak končí vystavené v pokoji nebo venku pod zahradní pergolou, či dokonce v soukromém penzionu a v hospodě. Někdy se můžete setkat i s nápaditými kombinacemi vystavených tabulek, které seřazeny za sebou a na vhodných místech dávají smysluplný text, jako např. na veřejných toaletách nápis o výskytu jedovatého plynu, používání respirátoru a nebezpečí poleptání kyselinou.